ePravo: Právnická firma roku 2012
Vítěz v kategorii práva duševního vlastnictví. Doporučovaná kancelář pro oblast pracovního práva a veřejné zakázky
ePravo: Právnická firma roku 2013
Doporučovaná kancelář pro oblast pracovního práva a veřejné zakázky
ePravo: Právnická firma roku 2014
Velmi doporučovaná kancelář pro právo duševního vlastnictví a doporučovaná kancelář pro oblast veřejných zakázek
ePravo: Právnická firma roku 2015
Doporučovaná kancelář pro oblast právo duševního vlastnictví, práva informačních technologií a pro oblast veřejných zakázek
ePravo: Právnická firma roku 2016
Doporučovaná kancelář pro oblast právo duševního vlastnictví, práva informačních technologií a pro oblast veřejných zakázek
ePravo: Právnická firma roku 2017
Doporučovaná kancelář pro oblast právo duševního vlastnictví a pro oblast veřejných zakázek
ePravo: Právnická firma roku 2013-2016
Opakovaně doporučovaná kancelář pro právo duševního vlastnictví, veřejné zakázky, právo informačních technologií a pracovní právo.
Asociace PPP
Ocenění kanceláře za přínos rozvoji PPP v letech 2007, 2009 a 2011.
Úvod  |  Publikace  |  Novinky

Ministr zrušil vyrozumění o nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace jako nezákonné

13. prosinec 2018

Postavení žadatelů a příjemců podpory z OP VVV bylo opět předmětem právních sporů. Tentokrát nešlo o případ nevyplacení dotace či její části podle § 14e ani o vrácení dotace podle § 14f rozpočtových pravidel. Spor vznikl již ve stadiu řízení po poskytnutí, resp. neposkytnutí dotace v rámci výzvy 02_16_019 Excelentní výzkum.

Jednalo se o dva případy obsahově v podstatě totožné. Žadatelé z řad veřejných vysokých škol podali v rámci této výzvy projektové žádosti o poskytnutí dotace. Žádosti prošly úspěšně prvním a druhým kolem hodnocení a po přezkumu hodnocení získaly počet bodů, který nedosáhl bodové hranice pro doporučení projektů k financování. Žadatelé tak obdrželi vyrozumění o nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace.

Žadatelé se však domnívali, že hodnocení jejich projektových žádostí nebylo provedeno řádně dle příslušných pravidel. Poukazovali na skutečnost, že hodnocení nebylo provedeno v souladu se stanovenými hodnotícími kritérii, jednoznačně a transparentně. Poskytovatel dotace se dle žadatelů zcela nedostatečně vypořádal s námitkami, které vznesli k jednotlivým bodům věcného hodnocení v rámci interního přezkumného řízení.

Přestože vyrozumění o nevyhovění žádosti obsahovalo poučení, že proti němu není přípustný žádný opravný prostředek, podali žadatelé proti tomuto vyrozumění rozklad podle správního řádu, neboť tvrdili že zamítavé rozhodnutí o projektové žádosti podléhá ve smyslu ustálené judikatury správních soudů postupu dle správního řádu včetně práva na řádný opravný prostředek.

Poskytovatel dotace však o rozkladu odmítl rozhodnout s odůvodněním, že proti vyrozumění není možno rozklad podat, a to na základě výslovného ustanovení § 14 odst. 5 rozpočtových pravidel. Poskytovatel zároveň odmítl na dané případy aplikovat rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2015, sp.zn. 9 Ads 83/2014, podle kterého se výluka z aplikace správního řádu mj. i ve věci opravných prostředků nevztahuje na zamítavá rozhodnutí o žádostech o poskytnutí dotace.

Žadatelé se proto obrátili na soud formou správní žaloby. Městský soud v Praze v dané věci v obou případech shodně konstatoval, že vyrozumění o neposkytnutí dotace představuje po materiální stránce správní rozhodnutí, proti kterému bylo přípustné podle rozpočtových pravidel (ve znění účinném k rozhodnému datu posuzování tohoto případu) podat opravný prostředek, případně se následně domáhat jeho soudního přezkumu. Soud dále uvedl, že poučení o tom, že proti vyrozumění není možné podat opravný prostředek, nebylo správné; poskytovatel dotace postupoval v rozporu se zákonem, pokud následným přípisem navíc žadatelům sdělil, že v posuzované věci není možné podat rozklad. Z uvedených důvodů soud postoupil řízení zpět poskytovateli dotace se závazným právním názorem, aby rozhodl o podaném rozkladu.

Poskytovatel dotace se opět rozhodnutí o rozkladu bránil a využil svého práva podat v obou případech kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten celou věc opětovně posoudil a vydal rozsudek, kterým kasační stížnosti v plném rozsahu zamítl. Z rozsudku citujeme:

„[13] Stěžovatel při posuzování žádosti žalobce ze dne 18. 6. 2017 o poskytnutí dotace shledal důvody, pro které nemohl žádosti vyhovět. Proto byl povinen vydat na základě § 14 odst. 4 a 5 rozpočtových pravidel zamítavé rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu se všemi jeho náležitostmi (tj. zamítavým výrokem, odůvodněním a poučením o opravném prostředku). To lze dovodit přímo ze znění příslušné právní úpravy, která výslovně hovoří o rozhodnutí, navíc s tím, že jej dává do souvislosti s obecným předpisem o správním řízení, kterým je správní řád (na což upozornil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014 - 46). Tyto požadavky stěžovatel nesplnil, neboť žalobce v rámci vyrozumění ze dne 15. 1. 2018, č. j. MSMT-20166/2017-2, byť se mělo správně jednat o rozhodnutí, nepoučil o možnosti podat řádný opravný prostředek, kterým byl v daném případě rozklad. Vadný je i přípis ze dne 30. 1. 2018, č. j. MSMT-3409/2018-3, kterým stěžovatel sdělil žalobci, že v posuzované věci není možné podat rozklad.“

„[20] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že závěr stěžovatele, že by při posuzování žádosti o přidělení dotace, jejímž výsledkem bude negativní rozhodnutí, musel již od počátku posuzovací fáze vést formalizované správní řízení (a tedy již dopředu předjímat výsledek řízení) a s žadateli úspěšnými nikoliv, není správný. Podle Nejvyššího správního soudu se ve skutečnosti celá procedura posuzování úspěšných a neúspěšných žádostí liší jen svým konečným formalizovaným výstupem. V průběhu celého posuzovacího procesu totiž musí stěžovatel ke všem žadatelům přistupovat obdobným způsobem, a to jak k úspěšnému žadateli, který je o přidělení dotace vyrozuměn neformálním způsobem podle části čtvrté správního řádu, tak rovněž i k neúspěšnému žadateli, který obdrží rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu. Stěžovatel zde přehlíží, že úspěšní či neúspěšní žadatele mají v rámci dané procedury stejná práva a povinnosti (čemuž odpovídají i povinnosti stěžovatele), neboť i posléze úspěšným žadatelům přináleží procesní práva (přičemž tomu odpovídají i povinnosti stěžovatele) zakotvená v druhé, resp. třetí, části správního řádu, která má být v případech postupů podle části čtvrté přiměřeně aplikována. Proto žádný z žadatelů není z hlediska zachování svých procesních práv nijak v průběhu celého posuzování žádosti znevýhodněn tím, že na konci celé posuzovací procedury obdrží v případě úspěchu vyrozumění podle části čtvrté správního řádu a v případě neúspěchu rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu. Stěžovatel proto nemusí již na začátku procedury hodnocení žádosti předjímat své konečné závěry, aby zajistil žadatelům obdobné procesní postavení.“

V důsledku výše uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu nezbylo tedy ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy než o podaném rozkladu obou žadatelů rozhodnout. A rozhodnuto bylo opět shodně v obou věcech, když obě vyrozumění o nevyhovění žádosti o poskytnutí dotace byla jako nezákonná zrušena a vrácena ministerstvu k novému projednání.

„(21) V případě předmětného napadeného rozhodnutí je nutno poukázat především na nedostatečnost obsahu jeho odůvodnění; v odůvodnění se pouze konstatuje, že žádost účastníka řízení nelze podpořit z důvodu vyčerpání finanční alokace výzvy a že žádost obdržela ve fázi věcného hodnocení nedostatečný počet bodů vzhledem k stanoveným bodovým hranicím taktéž uvedeným v napadeném rozhodnutí. Absentují v něm ovšem správním řádem požadované úvahy, kterými se správní orgán při hodnocení žádosti, podkladů a výkladu právních předpisů řídil. Na místě by byl především detailnější rozbor samotného procesu hodnocení žádosti, uvedení jednotlivých podkladů, které byly v rámci hodnocení posuzovány, a v neposlední řadě také vypořádání s návrhy a námitkami účastníka řízení.

(24) Zásadní úlohu odůvodnění v obsahu správního rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21.2.2006, čj. 2As 37/2006-63, kde uvedl, že“ [V] odůvodnění je třeba uvést konkrétní důvody, o něž se rozhodnutí opírá, a vypořádat se s námitkami odvolatele tak, aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné.“ Právě v odůvodnění rozhodnutí lze nalézt dodržení či porušení základních zásad správního řízení při postupu správních orgánů. Mezi tyto zásady je například řazena zásada legitimního očekávání – při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů by neměly vznikat nedůvodné rozdíly. Na porušení této zásady se v rozkladu účastník řízení taktéž odkazoval a vyvozoval z ní porušení pravidel hodnocení jeho žádosti v rámci dotačního řízení…“

Význam výše uvedených rozhodnutí příslušných soudů, jakož i rozhodnutí ministra, je naprosto zásadní, a to i přesto, že v mezidobí došlo ke změně rozpočtových pravidel. Rozpočtová pravidla sice ve svém § 14q odst. 2 vyloučila odvolání či rozklad proti rozhodnutí o poskytnutí dotace, soudní přezkum rozhodnutí podle soudního řádu správního je však plně zachován. Navíc rozpočtová pravidla dotační řízení plně podřídila postupu podle správního řádu, nepoužijí se pouze ta ustanovení správního řádu, která rozpočtová pravidla výslovně uvádějí (§ 14q odst.1). Požadavky na transparentní a nediskriminační dotační řízení, na které budou plně aplikovány základní zásady správního řízení, se týkají všech poskytovatelů dotací ze státního rozpočtu, kteří postupují podle rozpočtových pravidel. Je tedy na nich, aby nadále svá rozhodnutí o poskytnutí, či zamítnutí žádosti o dotaci (zcela i zčásti) řádně odůvodňovali a vypořádali se vždy se všemi námitkami a připomínkami žadatelů, které vznesou v rámci interních přezkumných postupů. S vědomím toho by také měla být nastavována kritéria hodnocení, která jsou součástí programů a výzev. Pokud je totiž již samotné kritérium velmi těžko hodnotitelné a netransparentní (jak se mnohdy děje), potom se nelze divit, že bývá velmi často netransparentní celé hodnocení a rozhodnutí o žádosti.

JUDr. Karel Zuska

AK HOLEC, ZUSKA & PARTNEŘI